JAN SVOBODA

Narozen v roce 1957 v Novém Městě na Moravě.

Studium na Stavební fakultě VUT Brno dokončeno v roce 1981.

V letech 1982 až 1990 práce v projekčních ústavech v Brně.

Od roku 1990 do současnosti ve svobodném povolání jako výtvarník.

Ženatý, tři, dnes již dospělé děti.

Výtvarnou tvorbou se zabývá od počátku osmdesátých let nejprve při zaměstnání, od roku 1990 již naplno.

Hlavním oborem je malba (akryl na plátně), příležitostně se věnuje sochám, kresbě či nábytkovým solitérům. Motivy obrazů byly řadu let figury, předměty a symboly pojímané ve zkratce, archetypálně, s humorem.

Kolem roku 2010 nastal ústup od konkrétních objektů ke geometrickým tvarům, čárám, bodům a křivkám.

Dnes v jeho tvorbě dominují horizonty a barevné plochy.

Jan Svoboda je členem Umělecké besedy.

Na svém kontě má více než 130 samostatných výstav a několik společných (především s Rostislavem Pospíšilem, Jindřichem Štreitem či se synem Ondřejem Svobodou).

Žije a pracuje na Českomoravské vysočině v Radňovicích č. 1.

(Zdroj autorov web)

MARTIN ŠULÍK

Martin Šulík (* 20. október 1962, Žilina) je slovenský filmový režisér, scenárista a herec. Syn herca Antona Šulíka, brat divadelného režiséra Antona Šulíka ml. a režiséra a dokumentaristu Mareka Šulíka.

Životopis
Vyštudoval filmovú a televíznu réžiu na VŠMU v Bratislave (1981 – 1986).
V roku 1984 si zahral vo filme Uhol pohľadu postavu študenta dokumentaristiky Ivana Stoklasa, ktorý sa prostredníctvom nakrúcaného filmového portrétu dostane do sporu so svojou priateľkou aj s pedagógmi na škole.

Ako režisér debutoval v roku 1991 filmom Neha. Scenár napísal s Ondrejom Šulajom, ktorý sa stal jeho dlhodobým spolupracovníkom. Film Záhrada získal päť Českých levov, Cenu slovenskej filmovej kritiky, niekoľko ocenení na MFF Karlove Vary, Cenu českých filmových kritikov aj slovenského Igrica. Uspel aj na festivale v Mannheime, Cottbuse, Bologni, Turíne, Saint Etienne a v Belforte. Vo filme Krajinka po prvý raz scenáristicky spolupracoval s Dušanom Dušekom. Krajinku zaslala Slovenská filmová a televízna akadémia do výberu na nominácie na Oscara. Nakrútil aj niekoľko úspešných dokumentov. Jedným z nich je Klíč k určovaní trpaslíků aneb Poslední cesta Lemuela Gullivera (2002) o živote českého režiséra Pavla Juráčka. Okrem toho spracoval materiál o nerealizovaných filmoch Juraja Jakubiska (2001).
Pracuje ako vedúci katedry filmovej a televíznej réžie na VŠMU.

Filmografia
1983: Zrelá mladosť (herec: četník)
1984: Uhol pohľadu (herec: Ivan Stoklas)
1985: Kára plná bolesti (herec: žandár)
1986: Zakázané uvoľnenie (herec: Frco)
1991: Neha (réžia)
1992: Všetko čo mám rád (réžia)
1995: Záhrada (réžia)
1997: Orbis Pictus (réžia)
1999: Praha očima - pov. Obrázky z výletu (réžia), pov. Absolutní láska (herec: Petrov kamarát)
2000: Krajinka (réžia)
2002: Výlet (herec: farár)
2005: Slnečný štát (réžia)
2011: Cigán (scenár, produkcia, réžia)
2014: Slovensko 2.0
2018: Tlmočník
(Zdroj Wikipedia)

JARO JELENEK

Jaroslav Jelenek sa narodil 14. júla v roku 1946 v Bratislave. Študoval na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislave. Vo svojej tvorbe sa venuje prevažne maľbe a kresbe, využíva kombinované techniky a asambláže. Dominantou jeho malieb je figúra, zámerne štylizovaná, oprostená od detailov. Zásadným motívom v jeho maliarskej tvorbe je humor, ktorý dosahuje nie len vtipnou deformáciou postáv, ale aj osadením ich do rôznych, viac menej bežných a zároveň bizarných komorných, zväčša plošných, prostredí.
Dôraz kladie na kolor, jeho obrazy sú veselé, optimistické a pozitívne naladené. Vystavoval v Bratislave, Prahe, Brne, Mníchove, v St. Pölten a zrejme vďaka cielenej a hravej teatralite výjavov si jeho tvorba často nachádza cestu do divadelných priestorov, ako je Štúdio S, Divadlo Bolka Polívky, divadlo Nová scéna, Slovenské národné divadlo a napokon Malá scéna.
Autor čerpá inšpiráciu priamo zo života, vychádza z vlastných zážitkov a zážitkov svojho okolia, priateľov, známych. Koncentruje sa prevažne na figurálne kompozície. Figúry majú svoj výraz, spravidla smrteľne vážny, ale aj ironicky vyškerený, nájdu sa urazené, aj prekvapené , skrátka vyjadrujú pocity až primitívne otvorenou formou. Umelec tak respondenta privádza nielen k smiechu, ale aj do rozpakov z priamočiareho zobrazovania zažitej reality, ktorá má niekoľko významových rovín. Hoci ide na prvý pohľad o jednoduchú správu , jej výklad má viac vrstiev, ktorý v konečnom dôsledku vyznieva ironicky , až tragikomicky.

Zdroj:http://www.malascena.sk/aktuality/fotoreportaze/jaroslav-jelenek--leziaky.html
https://www.citylife.sk/vystava/jaroslav-jelenek-pocta-neznamej-spermii

ROMAN LAZAR

Roman Lazar worked in advertising from 1990 to 2009 as a creative director and CEO of his own agency. He focused on graphic design and also illustrations published in print. He was a member of the presidium of The Club of advertising agencies Slovakia and remains a member of the Art directors club, an association of the most prominent advertising creators in Slovakia. Roman received various notable local and international awards for creativity during the 20-years he spent with his agency. He studied fine arts at the Faculty of Education in Nitra (1985-1990), where he attended the Department of Fine Arts under Jozef Trepáč. At the moment he is focused on his art, and television and film production. His main artistic interest is free painting, which he started creating systematically in 2013, when he presented his first works to the public.

Miloš Karásek

• 1960 Miloš Karásek sa narodil v Přerove ( Česká republika )

• 1966 sa presťahoval do Bratislavy ( Slovenská republika )

• 1975 až 1984 žil a študoval v Moskve ( Rusko ) , úspešne absolvoval Inštitút Architektúry

• od 1984 žije a pracuje v Bratislave ( Slovenská republika )

• spolupracoval s divadelnými inštitúciami na Slovensku , v Českej republike , Francúzsku , Holandsku ,
.. Veľkej Británii , Luxembursku , Ukraine a Rusku

• je autorom viacerých divadelných hier , ktoré aj sám režíroval :
...Pokušenie sv. Antonína ( 1992 ) , Skrat ( 1993 ) , Hrdza ( 1993 ) , Apatia ( 1999 ) , Moto ( 1994 ) ,
...Perón ( 2003 ) , Život na mieru ( 2003 ) , Záverečná ( 2004 ) , Hodinový hotel ( 2004 ) , Hajzeľ ( 2004 )

• vytvoril aj viacero experimentálnych multimediálnych projektov : Poštové divadlo ( 1995 ) ,
...Post Voyeur Project ( 2002 ) , Druhý dych ( 2002 ) , Destinácia - Miesta ( 2003 )

• spolu s hudobníkom Pavlom Richterom vytvoril alternatívnu operu " Au Pair " ku ktorej napísal libretto

• jeho texty boli publikované vo viacerých slovenských literárnych časopisoch a v zahraničí vo Five
.. Fingers Press ( U.S.A. )

• v roku 2003 vydal experimentálnu publikáciu " Diera "

• zaoberá sa tiež architektúrou , sochárstvom , maľbou a dizajnom a je autorom viacerých
...monumentálnych architektonických diel

• vystavoval v Londýne , Moskve , Budapešti , Prahe , Luxemburgu , Bratislave a iných mestách

• jeho diela sú v zbierkach Slovenskej národnej galérie , Medzinárodnom múzeu rodiny Warhol
. .v Medzilaborciach a niekoľkých súkromných zbierkach

(Zdroj: www.karasek.sk)

Oldřich Kulhánek

Narodil se 26. února 1940 v Praze. Výtvarná studia začal na Výtvarné škole v Praze.
Od roku 1958 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Karla Svolinského. Učednická léta strávená na škole pod jeho vedením se stala základem jeho umělecké kariéry.

V březnu 1971 byl zatčen StB a obviněn, že svými grafickými listy z let 1968-1971 hanobil představitele komunistických zemí (čímž byla míněna tvář Stalina v některých jeho
grafických listech) a tím se dopustil i pobuřování atd.

Případ, tak jako mnoho jiných, byl vyfabrikován agenty Státní bezpečnosti. V kauze, zvané Kulhánek a spol. číslo 3T 80/72 (spol. proto, že stejně postižen byl i jeho kolega a přítel, akademický malíř Jan Krejčí), se jednalo o jeden z prvních případů komunistické genocidy ducha po roce 1968. Po měsíčním věznění byl propuštěn a po celé dva roky každých čtrnáct dnů vyslýchán. Tato kafkovská situace občana K. trvala do konce roku 1972. Přestože rozhodnutím prezidenta byly paragrafy, za které byli žalováni, amnestovány, konalo se
5. 7. 1973 líčení u Obvodního soudu pro Prahu 10. V této nehorázné frašce hodné Haškova Dobrého vojáka Švejka na lavici obžalovaných "usedlo" jeho 11 grafických listů a kolegových devět grafik. Oba statovali jako svědkové obžaloby. Grafiky byly odsouzeny soudcem Petrem Stutzigem k likvidaci. Indiskrecí jednoho z přísedících tohoto tribunálu se později dozvěděl,
že jejich odsouzené grafiky byly ušetřeny likvidace, čímž se rozumělo upálení. Páni soudci
si je rozebrali, tedy ukradli. Oldřich Kulhánek k tomu říká: "Tehdy jsem pochopil, že životní situace, byť tragická, nikdy nepostrádá špetku humoru, pravda, většinou velice černého".

Sedmdesátá léta jsou v jeho tvorbě ve znamení totálního zákazu výstav, zákazu spolupráce
s nakladatelstvími, zákazu publicity.

Díky řadě přátel z U.S.A, Holandska, Belgie, Německa, Rakouska a Francie v období Temna neztrácel kontakt s výtvarnou scénou Evropy.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se situace v Československu, později v České republice změnila. Umělci, (a široká veřejnost), mohli konečně volně cestovat. V roce 1990 poprvé navštívil USA při příležitosti Lithographic Workshop v Los Angeles. Od té doby Státy navštívil vícekrát. V létě 1991 vedl seminář o kresbě v Atlantic Center for the Arts, New Smyrne Beach. V roce 1995 hostoval na University of Houston-Clear Lake v Texasu.

V letech 1992 až 1993 pracoval na návrzích nových českých bankovek a je autorem mnoha českých poštovních známek mimojiné navrhl poštovní známku s portrétem Presidenta České republiky Václava Klause.
Oldřich Kulhánek v současnosti žije a pracuje v Praze a je presidentem
Nadace Hollar.

(Zdroj: www.oldrichkulhanek.cz)

Yuri Dojč

Yuri Dojč (* 12. máj 1946) je slovensko-kanadský umelecký a komerčný fotograf, ktorého práce zahŕňajú okrem iných čierno-biele akty, portréty kanadských veteránov z obdobia 2. svetovej vojny, a projekty American Dreams, Marble Woman ako aj jeho výstavu Last Folio.[1]

Mladosť

Yuri Dojč vyrastal v meste Humenné na východe Slovenska. Jeho otec pracoval ako riaditeľ strednej školy a matka ako učiteľka. V roku 1954 sa rodina s vtedy 8-ročným Yurim presťahovala do Bratislavy. V roku 1968 sa ako študent zúčastnil letného študijného programu v Londýne, keď vojská Varšavskej zmluvyvpadli do vtedajšieho Česko-Slovenska.[2] Počúvnuc radu svojho otca sa Yuri Dojč rozhodol, že sa domov nevráti, o rok neskôr emigroval do Kanady a usadil sa v Toronte.

Vzdelanie

Po vyštudovaní v odbore strojárstvo Dojč pokračoval štúdiom psychológie na Univerzite Komenského v Bratislave. Krátko na to bolo jeho štúdium prerušené sovietskou inváziou. Po príchode do Kanady začal študovať fotografiu na Ryerson University v Toronte.[3] Už počas školy pracoval ako fotoeditor študentského týždenníka Eyeopener a spolupracoval po boku budúcej novinárskej žurnalistky Christie Blatchfordovej a s ľudmi ako reportér CBC Paul Workman, reportér City TV Jojo Chintoh a komik Paul Chato.

Kariéra

Dojčovu prácu v začiatkoch ovplyvnili fotografovia Edward Weston, Irving Penn, Man Ray a Guy Bourdin, ale aj maliari René Magritte, Egon Schiele a Amedeo Modigliani. Zo začiatku sa venoval fotografovaniu interiérových prvkov ako dvere, okná, stoličky a kvety, neskôr ho začalo priťahovať fotografovanie ľudí.

V roku 1975 si Yuri Dojč otvoril vlastný fotografický ateliér, kde tvoril a pracoval pre spoločnosti ako FedEx, American Express, Canon, Seagrams, General Motors, Eastman Kodak, Porsche, Club Med, Brooks, Panasonic ako aj pre reklamné agentúry po celom svete.[4]

V 80-tych rokoch 20. storočia, v čase vrcholu éry plagátov, sa Dojčove fotografie objavili aj vo filme D.C. Cab. Jeho troma najpredávanejšími fotografiami boli Legs, Bicycle a Chair.
Výstavy[upraviť | upraviť kód]

Od roku 1975 vystavoval Yuri Dojč mnohokrát sólovo ale aj v spojení s inými v Kanade, USA, Veľkej Británii, Belgicku, Poľsku, Česku a samozrejme aj na Slovensku.

Pod názvom Last Folio sa 1. septembra 2011 konala Fotografická cesta s Yurim Dojčom v umeleckej galérii Grunwald Gallery of Art na Univerzite v Indiane v americkom Bloomingtone. Fotografie zachytávajú krajinu, synagógy a predmety, to, čo ľudia z početných slovenských židovských komunít opustili a zanechali kvôli deportácii do koncentračných táborov v roku 1942.[5] "To, čo ostalo" je zároveň jedným z podtitulov tejto výstavy.

Táto výstava bola pôvodne uvedená v Slovenskom národnom múzeu, nasledovaná prezentáciami v Gonville and Caius Lower Library v anglickom Cambridge, v Múzeu židovského dedičstva v New Yorku, v sídle Európskej komisie v Bruseli.

(Zdroj: Wikipedia)

DUŠAN POLAKOVIČ

1950 1.10. sa narodil v Bratislave
1966 - 1970 SŠUP v Bratislave (prof. G. Strba)
1970 - 1972 Akadémia Sztuk Pieknych vo Varšave (Polsko)
1972 - 1976 Vysoká Škola Výtvarných Umení v Bratislave ( prof. A. Brunovský )

Dušan Polakovič zomrel 12. mája 2016.